Za Indiány do Karibiku

Během 45minut jsem se přenesl v čase o dvě století zpět. Startujeme malým letadlem v PanamaCity- metropole 21.století  a  přelétáme  nad neskutečně krásnými pustými ostrovy v Karibiku. Nad tropickou džunglí, kde se stýká hranice států Panama a Kolumbie. Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších  území na kontinentu. Obchod s drogami a zločin  největšího kalibru zde kvete.  Ale nám na palubě letadla je příjemně a nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli mít nějaké obavy.  Skutečně po 45 minutách letu začínáme klesat  a  už vidíme dva malé obydlené ostrovy,  spojené mostem s přistávací dráhou na celou délku jednoho ostrovů. Avšak ten mineme a letadlo se blíží k dalšímu ostrovu, který je pustý. Jen je vidět ,  že přes jeho celou délku je upravená plocha      k přistání letadla. Až na ostrově se dozvídáme, že původně se sice přistávalo na tom obydleném, ale v minulosti došlo ke kolizi letadla s neukázněným místním obyvatelstvem, tak byla vybudována nová dráha na sousedním ostrově. Je tedy nepsané pravidlo, že kdo se chce dostat  letecky na ostrov a z ostrova musí ještě použít motorový člun a s ním se dopravit na  bezpečný pustý ostrov v sousedství. Zde je kromě přistávací dráhy jen odbavovací hala s nezbytným  vybavením , viz foto níže.
Nás už čeká majitel domu , kde máme zajištěno přespání po dobu našeho pobytu na ostrově. Nevím zda se mám radovat nebo zoufat, ale je to skutečný folklor. Najednou si připadám , že  jsem v Chanově nebo Matiční ulici, ale žerty stranou. Majitel je na svůj dům pyšný a ani se mu nedivím v porovnání s ostatními příbytky, kde bydlí ostatní obyvatelé ostrova.
Indiáni tu nemají jednoduchý  život. Pracovní příležitost žádná a tak jedinou možností obživy jsou bídná políčka na nedaleké pevnině. Práce to není lehká, kdo chce pracovat musí se nejprve dopravit člunem na  pevninu. Tropická džungle sahá až k moři a je nutné doslova vyrvat každý kousek půdy k obdělávání bujné vegetaci. Navštívili jsme takto zkultivované části džungle, ale že by se jednalo o zemědělství, tak jak je známe z Evropy, tak o tom se nedá ani vzdáleně uvažovat. Je to neustálý souboj s přírodou. Viděli jsme v náznaku pokusy o pěstování manga a jiných výpěstků, avšak se žalostným úspěchem. Panamská vláda poskytuje obyvatelům sociální dávky a zajišžuje nezbytnou nejnutnější zdravotní   péči, která  stačí jen na zajištění základních životních potřeb. Po úvodním seznámení s početnou rodinou hostitele jsme představeni většině významných hodnostářů ostrova- starostovi, učiteli, soudci i  trubačovi.Prohlédneme si  školu, vězení a ostatní pamětihodnosti ostrova.
Jak už bývá zvykem u obyvatel, ke kterým vtrhla moderní doba nebývalou rychlostí a oni se s ní nedokázali psychicky poprat, mají v téměř poloprázdném obydlí televizi běžící po dobu pokud je zapnuta elektrocentála na výrobu el.energie.  Celá rodina sleduje seriály reklamy a další výdobytky rozvinuté kapitalistické společnosti. Bylo mi záhadou , jak je možné si pořídit takové zboží. Ale dozvěděl jsem se, že nás hostitel pracoval mnoho let  v USA , kde se naučil nejen jazyk ,ale  získal  i dostatečný finanční obnos na zajištění své rodiny.
Ostrov není velký, za chvíli jej známe. Navštívíme ještě  i několik sousedních neobydlených ostrovů i jeden obydlený. Situace se všude opakuje jak přes kopírák. Fotografování je možné, avšak jakmile se dostane do záběru živá bytost, stojí to fotografa naprosto nekompromisně 1 US dolar za jeden záběr. Co dodat- vždyž je to jediný zdroj příjmů zdejších obyvatel.
Ochrana životního prostředí likvidace odpadků a další nezbytnosti civilizované světa jsou pro zdejší obyvatele cizím pojmem. Tak jsem svědkem, jak je ničena příroda všude se povalujícími pet obaly a odpadky všeho druhu. Bohužel i na krásných naprosto pustých ostrovech se povalují umělohmotné obaly, ne od turistů, ale od návštěv místních obyvatel. Postupně zajíždějí na blízké i vzdálené ostrovy, kde volně rostou kokosové palmy. Součástí sběru plodů je i ponechání všeho nepotřebného v této panenské přírodě. Bude trvat hodně dlouho, patrně několik generací, než si uvědomí, že si zničili vše, co po dlouhá léta fungovalo jako přirozený koloběh soužití obyvatel s přírodou.
Jen děti jsou na celém světě stejné , bezprostřední  hravé a je potřeba  myslet pozitivně  a předpokládat,že s jejich vzděláním dorazí i na tento ostrov vědění a poznání jak spravovat věci veřejné a zachovat hodnoty pro další generace.
I když je tu krajina nádherná, lidé milí a příjemní, opět si uvědomuji tu velkou výhodu narodit se v civilizovaném světě a proto jsem rád, když slyším hluk blížícího se letadla , které nás po zde strávených dnech přenese opět do současnosti.

Sbohem ostrovy  Nargana i Korazol  sbohem indiáni přeji Vám vše dobré....