Z Brenneru do Benátek a přes Dolomity nazpátek

Mnohokrát jsem v minulosti projížděl autem přes brennerský průsmyk, až už po dálnici či po normální silnici do Itálie. Vždy mne upoutal pohled na cestu, která se vinula podél silnice údolím někde od Sterzingu dále k Bolzánu a pokračovala podél řeky Adiže k Trentu. Viděl jsem na ní velké skupiny cyklistů. Ta myšlenka mi nedala spát, až jsem se dopátral bližších informací.
ANO. Je tu značená cyklostezka pod jménem VIA CLAUDIA, která ale vede z německého Augsburgu přes Fernpass údolím Innu na Reschenpass a v Bolzanu kopíruje tok řeky Adiže do Trenta. Tam se dělí na dvě varianty. První vystoupá strmě přes boční hřeben k pramenům řeky Brenta a sleduje ji až do nížiny k Benátkám. A druhá pokračuje pohodově údolím Adiže dál k Veroně.
Úsek od Fernpassu údolím horní Adiže do Merana jsem znal již z předchozích let. Soustředil jsem se na svoji původní myšlenku uskutečnit přejezd na kolech se startem přímo na Brenneru a dojet až do Benátek. Byl tu sice logistický oříšek dostat se na Brenner, ale ten mi pomohl vyřešit kamarád Jirka, který zajistil špičkový servis v podobě kamaráda Leona s jeho wohnmobilem.
No a tak je tu den D a my odjíždíme z Teplic pohodovým autem ve složení Jirka, Jarda, Leon a já směr Cheb Mnichov Ga-Pa Innsbruck. V podvečerních hodinách jsme na Brennerpassu, kde na okraji obce nalézáme mně známé parkoviště, které nám poskytne možnost prvního přespání.
Ráno je jak vymalované slunce svítí, i když v nadmořské výšce 1375m není zrovna nejtepleji. Už jsme nedočkaví tak rychle kola, poslední úpravy na výstroji, povinná startovní fotka a hurá na to...

Je až neskutečné co dokáže udělat státní nebo obecní správa pro cyklisty v Itálii. Přímo na průsmyku se právě dokončují poslední metry cyklotrasy do údolí. Po úplně novém asfaltu (někde nestačili ještě udělat označení) ukrajujeme první kilometry. Mimo silnici po obvodě údolí mezi rozkvetlými loukami tunely s nádhernými výhledy se spouštíme dolů k prvnímu městečku Colle Isarco.
Odtud do Vipitena je to co by kamenem dohodil. Nenecháme si ujít prohlídku historického centra města s malovanými štíty domů, nezvyklými arkýři ověšenými všudypřítomnými popínavými muškáty.
Z Vipitena je to necelých 20km a vítá nás město exilu K.H.Borovského Brixen. Takový exil bych si nechal také líbit. Zdokumentujeme si centrum a frčíme dál.
Údolí se postupně otevírá a cyklostezka kopíruje tok řeky. Už to není cyklostezka , ale skutečná cyklodálnice s odpočívadly infocedulemi a všemi vymoženostmi pro cyklisty. Stezka se proplétá údolím okolo dálnice, místy strmě stoupá krátkými trháky 17% a prudkými sjezdy zpět k řece.
Po 50km jsme na kraji Bolzana. Průjezd tak velkým městem jako je Bolzano je bezproblémový nekonfliktní. Cyklista je sice v bezprostřední vzdálenosti od dálnice silnice železnice, ale vše probíhá v pohodě po dokonalém asfaltu mimoúrovňově.
Ono se to nezdá, ale natočili jsme na tachometru skoro 20km než jsme se dostali za Bolzáno k předměstí Laives, kde na nás čeká Leon se svým pojízdným ubytováním. Jsme v nadmořské výšce 266m a oproti Brenneru (1375m) je tu vedro nečekané. Tak do nás vychlazené pivo jen zasyčí. Dnes to hodilo 110km, ale v naprosté pohodě.
Ráno je nebe italsky modré a cesta do Trenta dlouhá 60km probíhá bez nejmenších komplikací. Kilometry jabloňových sadů střídají vinice ve svazích okolních kopců, které po obou březích lemují trasu. Cyklista si může vybrat, která strana řeky se mu více líbí a po té jet, přičemž povrch obou tras je dokonalý.
V Trentu končí pohodička a čeká nás bloudění městem a strmých několik stovek výškových metrů k pramenům řeky Brenta. Dosud dobré značení se ve městě nějak ztrácí a tak po chvíli bloudění a ztrátě x výškových metrů se chytáme ulice Venezia, která nás ve strmých serpentinách vyvede nad Trento. Je odtud pěkný pohled na historické centrum města a na Castello del Buonconsiglio.
Rychlostní silnicí se dostáváme za Trento, ale pro cyklistu je naprosto nevhodná. Objevujeme souběžnou „okresku" a tou už pohodlně projedeme k městečku Civedazzano. Během nějakých 7km jsme se dostali z Trenta-194m.n.m na 482m.n.m. Odtud už je to téměř po rovině k jezeru Caldonnazzo , kde je místo našeho dalšího setkání s pojízdným noclehem v San Cristoforo al Lago. Dnes to bylo 78km, ale v dosti velkém vedru a na několika kilometrech rychlostní silnice nad Trentem nebylo o co stát.
Další den je opět počasí beze změny, jasno teplo příjemně. Objevujeme značení cyklostezky podél jezera a následující úsek údolím řeky Brenta asi 50km je také excelentní. Klídek, pohodička a na svazích nás zdraví siluety středověkých hradů. Na rozdíl od údolí Adiže je zde skoro pusto a  na cyklostezce jsme sami. Zastavujeme se v městečku Borgo Valsugana, kde obdivujeme náměstí s přilehlými uličkami, plnými historických domů, kde na nás dýchne italská renesance.
Po dalších pohodových asi 35km se údolí zavírá do úzké rokle.
Spletí nadjezdů se přesuneme přes dálnici, která se tu noří do tunelu a čeká nás další prudký výjezd v serpentinách po téměř opuštěné silnici nad Primolano do vesnice Fastro. Míjíme zbytky patrně středověkého akvaduktu, a po chvíli se pod námi objeví přehradní jezero Lago del Corlo.
Strmé kopce tvoří zajímavou okolní kulisu,která stojí za malou zastávku a zdokumentování. Do Feltre, cíle naší dnešní etapy nám zbývá asi 12km, jsme tam co by dup.
Dnes to bylo 80km v členitějším terénu, ale značení bylo dobré, tak jsme nebloudili.
A je tu poslední den cesty do Benátek. Krajina se mění otevírá se v úrodnou plochou směrem k moři. Zprvu podél řeky Piavy a pak mezi poli po silničkách s malým provozem, který s blížícími se Benátkami začíná houstnout. Cesta nás dovedla přímo na železniční nádraží v Mestre. Tady se dozvíme jak dál. Napříč centrem a podél průmyslové zóny vykličkujeme z města a dostaneme se do autokempu ve Fusine, který je relativně nejblíž od Benátek. Dnes 94km.
Další den jsme věnovali návštěvě Benátek a v podvečerních hodinách odjíždíme autem zpět na sever. Náš dnešní cíl Misurina        u Cortiny d Ampezzo.
S radostí jsem přijal nabídku našeho kamaráda a řidiče Leona, uzavřít tento pohodový výlet poslední etapou v Dolomitech a na kole projet Pustertal.
A tak je tu poslední den na kole.
Startujeme od kempu v Misurině sjedeme po silnici SS51 do Toblachu a doleva údolím Pustertal za opět slunečného počasí po opět dokonalé cyklostezce ukrojíme posledních 74km do cíle naší italské cesty -vesničky Chienes. Tady už naše cykloputování definitivně končí. Naložíme kola do auta, kterým se přesuneme o pár stovek výškových metrů k parkovišti v Terentu, které bude místem našeho posledního noclehu.
Prohlédneme si místní raritu zemní pyramidy nad vesnicí a pak už naše cesta směřuje zpět domů.
Mohu jen konstatovat, že vše vyšlo velmi dobře. Počasí nezklamalo, ujeli jsme na kole 436km, značení až malé výjimky vynikající, parta byla výborná a mohu se jen těšit na splnění dalších mých cyklistických plánů.