Útržky z deníku jihoafrického cestovatele - 1

Sedím na břehu řeky Zambezi. Na protější straně začíná Zambie se svým národním parkem Lower Zambezi. Hraniční čára mezi Zimbabwe  a Zambií probíhá někde uprostřed řeky.  Ticho, klid pohoda ( pivo). Dalekohledem pozoruji slony, kteří se brodí               k nevelkému ostrůvku  v půli řeky. Těžko rozpoznat, zda už překonali státní hranici či nikoli. Řeka je tu poměrně nezvykle mělká, jen asi 1,5 metru. Sloni dosáhli ostrůvku  a pochutnávají si na šťavnaté zeleni, pokrývající tuto plochu.  Jen o pár metrů dále si hroch, který se tu objevil, označuje své teritorium výměšky, které rozhazuje mrskajícím ocasem po okolí. Je vedro, ale ve stínu stromu je příjemně. Vítr čeří poklidnou hladinu   řeky, ve které se ve vzdálenosti asi 50metrů povalují další hroši. Otáčím se vpravo a po blízkém kmeni stromu pobíhá ještěrka.  Na zambijské straně řeky se poměrně prudce zvedá hradba hor až do výšky 1300 metrů, zprava do leva , kam až oko dohlédne. Užívám si tu chvíli ticha a pohody a chápu  Ernesta Hemingwaye a jeho pocity, které tak pěkně popisuje ve svých knihách o Africe. Rudy a Honza přicházejí z obhlídky břehu, kde téměř v kolmém třímetrovém svahu hnízdí odhadem 100 až 200 Vlh karmínových. Přenášejí si tam své fotonádobí. Po chvíli už vnímám chrčení závěrek jejich foťáků, jak se snaží v sekvencích zachytit některý z prchavých okamžiků vlh, které vteřinu neposedí.
Byl jsem u Zambezi v roce 2012 u Viktoriných vodopádů. Je to jistě nejznámější a turisticky hojně navštěvované místo.   Ale toto - zdejší situace a ta atmosféra, to je úplně něco jiného. Podobné pocity jsem zažíval na řece Mekong v Laosu v únoru roku 2007.  Ta mohutnost rozložitost mimořádnost, těžko popsat slovy co cítím. Možná trochu podobný pocit, jako když jsem letos  v létě stál u paty alpského ledovce v Argentiere a vzpomínal na své hluboké  zážitky, kdy jsme s Petrem v roce 1981 na Mer du Glace postupovali k Mont Blanku - na to se nezapomíná.  To je také jeden z důvodů, proč toužím po tom, se ještě jednou podívat  pod dalšího alpského velikána jménem Matterhorn a zavzpomínat na to, co jsme tu v minulosti prožili.
Je to sice trochu nostalgie, ale užívejme si to dokud to jde, jako nyní teď, v tomto  okamžiku zde  na břehu Zambezi.
                                                                                                                                         Campsite No.4  Mana Pools 14.10.2017 14hod