Sloni,sloni a zase jen sloni

Sloni, sloni a zase jen sloni…
Namíbie, Botswana, JAR všude narazíte na slony. Je to neobyčejně citlivé a inteligentní zvíře. Co vše jsme mohli na naší cestě vidět a pozorovat jejich chování nejde v krátkosti slovy popsat. Aspoň jen pár postřehů…
Největší koncentrace slonů je v N.P. Chobe v Botswaně. Jedná se přibližně o 60 000ks. Fotili jsme stádo čítající 300ks- neskutečný zážitek, několik hodin se pohybovat mezi nimi. Hlavní botswanská silnice mezi státní hranicí se Zimbabwe a městem Kasane prochází národním parkem. Tak je zcela běžné, že sloni pochodují po silnici a řidiči obzvláště v noci musí dávat pozor na setkání  s tímto kolosem. Projížděli jsme stovky kilometrů savanami, kde po obou stranách písečných cest, kde každou chvíli hrozilo uvíznutí v tekutých píscích, byly porosty mopanových stromů, které dosahovaly maximálně  výšky 3metrů. Výš jim sloni nedovolí vyrůst. Rozlámané a vyvrácené  z kořenů slouží jako potrava slonů. Denní potřeba  k zaplnění žaludku průměrného slona je 300kg všeho co mu přijde do cesty.  Slon má neobyčejně vyvinutý čich, cítí na velkou vzdálenost přítomnost vody. Jeho touha je tak velká, že nezná překážek, aby se k ní dostal. Byli jsme svědky, kdy sloni vytrhali vodovodní potrubí z blízkého sociálního zařízení určeného pro kempující turisty v N.P. Nxai Pan. I přesto, že správa NP  celý přístup k sociálnímu zařízení obložila ocelovými  trny zalitými do betonových jehlanců. Chytrý slon si vytrhl příhodný strom v okolí,  položil jej na tyto jehlance a dostal se k vodě. Podobnou metodu použili sloni, když zjistili, že oplocení, za kterým je šťavnatá vegetace je napojeno  na elektrický proud. Stejně tak (viz záběr níže) si sloni škubli vodovodním potrubím nataženým podél silnice, aby se dostali k životodárné tekutině. A to vůbec nemluvím o tom co, způsobují sloni farmářům okolních usedlostí, když se vydají hledat potravu.
Zažil jsem situaci kdy slon se náhle vynořil z houštiny na úzkou  cestu v N.P. Pilanesberg proti  našemu autu a nebylo možno se mu vyhnout. Museli jsme autem couvat poměrně daleko, cesta byla úzká na otočení a on se neustále přibližoval k autu a výhružně mával ušima. Nic příjemného. Trvalo  to dosti  dlouho než jsme vycouvali asi 200metrů k prvnímu rozšíření a možnému otočení auta. Naštěstí jsme jej nedráždili zvýšeným hlukem motoru a jet tiše čekali, že nás nesmete svoji vahou z cesty. On nebyl zas tak rozdivočelý, že by nás chtěl patrně napadnout, tak vše dobře dopadlo a vy si můžete prohlédnout pád záběrů, které jsem vybral z té  nepřeberné haldy gigabajtů…