Příběh jedné kapličky

Na svých cestách tentokrát po Evropě - konkrétně po německém Černém lese, jsem se setkal s jevem pro mne  v dnešním světě nevídaným. Nejdříve však krátká citace z literatury…
Národní park Schwarzwald (Černý les) leží na jihozápadě Německa, poblíž francouzských a švýcarských hranic ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko vznikl 1.1.2014 na ploše 10062 hektarů. Před cca 400 milióny lety zvednutím horského masívu vytvořila příroda naprosto jedinečný charakter krajiny. Některá místa mají až téměř skandinávský nádech.Tady zůstala příroda zachována ve své nejdivočejší podobě.
O tom, ale tento článek není. To co mne zaujalo a doslova  dostalo   na kolena, byla kaplička stojící poblíž místní, patrně okresní silnice.
Řeknete si- NO A CO…
Jsem ateista, přesto čas od času navštívím nějakou sakrální stavbu, abych si prohlédl architektonické skvosty. Ale toto jsem ještě neviděl. Kaplička nově opravená rekonstruovaná v roce 2012, zbudovaná patrně v roce 1440.
Svítila na dálku, tak mne zaujala. Ovšem při bližší prohlídce jsem si uvědomil ten neobyčejný fenomén, který se jen tak nevidí. V okolí stojí 2 mobilní buňky s WC. Čisté do země neukotvené. Hned vedle perfektní nepoškozené informační mapky a popisy.

Kdyby jenom to? To není vše,  jak by se na první pohled zdálo. Informační materiály jsou v krytém přístřešku, který voní novým dřevem. Je vidět, že se na tom stále ještě pracuje, protože hned vedle leží čerstvě opracované dřevěné trámy, připravené k montáži. Perfektní štěrková cestička mne přivání k malé nádržce na vodu, kde přívod je řešen tlakovým nerezovým ventilem, jak zjišťuji plně funkčním.
Kaplička vypadá z vnějšku opravdu parádně. Ale dveře jsou zamčené. Nahlédnu oknem (také zavřeným) – i uvnitř se to jeví nově. Říkám si -  NO JO  taková paráda, kdyby bylo otevřeno, to by asi za chvíli dopadlo špatně s vnitřním vybavením. V zápětí si uvědomuji svůj omyl. Ve stínu popínavého růžového keře je ukryta cedulka s návodem.
Stisknu bzučák a OPRAVDU sezame otevři se  DVEŘE SE OTEVÍRAJÍ. No to už bylo i na mne moc. Uvnitř si připadám jak  v balzámu. Nic porušeného. Knihy, lavice, malý oltář, další vybavení i  konvice na zalévání- vše svítí a voní novotou.
Venku pálí slunce, zde je příjemný chládek. Poklesnu v kolenou, usednu na lavici a vychutnávám si to ticho klid a pohodu vzácného okamžiku.  Tak si tak kladu otázku-kde to jsem? Jsem v Evropě? Jsem v 21.století? Rozhlížím se, hledám čidla skryté kamery-nic nikde nic.
Po krátkém spočinutí v tomto,  řekl bych jiném světě, vycházím ven do rozpálené krajiny. V dáli slyším zemědělské stroje. Občas po blízké silnici projede povoz se senem. Tak si tak říkám. Byl to sen nebo skutečnost? Zdálo se mi to? Otočím se a kaplička stojí pořád. Kéž by takto fungovalo i ve zbytku světa…
Poznámka pod čarou pro nevěřící Tomáše- poslední den mého pobytu v této krajině, jsem neodolal a jel se podívat.. Ano vše bylo na svém místě-  NESKUTEČNÉ…