CYklotoulky podél Ohře

Další z mých toulek na kole. kterou jsem si také už kdysi vysnil. No tak jsem si ji dal na takový povedený  víkend.Na začátku to v Teplicích vypadalo docela slibně, avšak po příjezdu do Sokolova se mi to trochu vymklo z rukou a začalo péršet. Zas to nebylo tak tragický a dalo se v tom i jet .Navlík jsem se do pláštěnky a vyrazil kupředu. No ouha ty chytráci tůristi mají značení na draka. Po chvíli bloudění po Sokolovu jsem to vypinožil na hlavní silnici a raději si to namířil přímo na Loket. Použít původní myšlenku přísně podle Ohře se nedalo. Mostek sice byl, ale za nim už nic , jen lopuchy vysoká tráva a slušně procucané bahnité břehy po dešti.
Díky tomu, že už drahně let zpět přestali motoristé používat silnici na Loket jako hlavní a naši silničáři zde udělali jakýsi obchvat-tedy  šnélštrase, kam se přesunula téměř veškerá doprava, dalo se i za deště jet na kole do Lokte, bez většího provozu.
A v Lokti už to šlo-lidí málo a pohled na údolí , kde na skalním ostrohu ční masív hradu a městské rezervace Loket je impozantní.Ohře se tam otáčí téměř do protisměru, jak obtéká hluboko v údolí město.Asi to bude stát za návštěvu někdy v budoucnosti za pěkného počasí si to vychutnat.
Pršet přestává , ale je docela chladno, tak to raději nakopnu a jedu z kopce k Ohři, kde je už pěkně značená cyklostezka směr Svatošky. Už se na ně těším a vzpomínám na naše horolezecké akce, které jsme tam podnikali v 70. letech s partou kamarádů. Kde je jim konec. Vylezli jsme si tam tenkrát pěkný věci a mám z toho slušný fotky. Byla to tenkrát krajina opuštěná a my jsme tam byli vždy sami, kromě pár stejně zapálených bláznů.
No jsem si v myšlenkách odskočil.
Cesta je pěkně upravená , je vidět , že se zde cyklisté i turisté prohánějí v hojném počtu.
Za chvíli jsem u Svatošek- což je v podstatě vyvřelý skalní útvar ve svahu nad řekou a jeho jednotlivé věže jsou výstižně pojmenovány celou svatební společností.Ženichem počínaje přes svědky a ostatní účastníky svatby až pak muzikanty konče.
Přes řeku je nový lanový most a na druhé straně v místech, kde dříve byla zbořenina je nová hospoda plná turistů, lezců, vodáků a vandráků.
Tak se ani nezastavuji a jedu dál a raději si ponechám ve vzpomínkách ty zážitky a nostalgii minulého století.
Do Varů je to co by kamenem dohodil. A nutno říci , že se Karlovarští činili a dali si záležet. Cyklostezka je vkusně tažena okrajovou čtvrtí města, občas protne okraj lesa až těsně v blízkosti středu města se přehoupne přes řeku a podél vodáckého kempu jsem najednou v centru.
Filmový festival je v plném proudu, ulice přetékají lidmi, chtivými zahlédnout aspoň nějakou filmovou hvězdu, tak raději slézám z kola  a tlačím jej pěší zónou.
Lehká svačinka, pivko a už se snažím vymotat z toho mumraje a lidského mraveniště.
Chytám se cykloznaček a ujíždím z Varů, které jsou ve varu do poklidného předměstí po pravém břehu řeky. Silnice je poloprázdná s novým asfaltovým povrchem, tak to pěkně sviští a za chvíli jsem v Dubině.
Zde je ta pověstná vodácká knajpa, kde se dá sehnat k jídlu na co si vzpomenete. Vodáků je zde mraky, pivo teče proudem a panáky létají vzduchem.
Jo také jsme tu stavívali při našem Krušnohorském kole, když to Honza táhl tímto koncem Podkrušnohoří.
Tak jedno pivo a jede se dál. Vodáky čeká pověstná peřej Hubertus a mě jen pohled na ně, jak to s nimi cloumá  a mlátí, když je řeka sevře a žene mezi kameny, až zpěněná voda stříká do výšky. No daří se jim, nikdo se neudělal.
Silnice stále kopíruje tok řeky, takže to docela ukrajuji a už je tu Kyselka. Tady mě vítají opuštěné“zprivatizované“ lázeňské budovy , jejichž rozpadající omšelá fasáda jen stěží připomíná zašlou slávu prvorepublikového rozkvětu místního lázeňství. Ale pramen kyselky je tu stále a místní toho zplna využívají a jezdí i auty plnými nádob pro svoji DOBROU VODU.
Také si naplním cykloflašku a posílen minerály jedu k dál.
Silnice se začíná trochu houpat a po pravé straně nad silnicí je označení  vojenského prostoru Doupov.
Za Kyselkou  cyklostezka vede stále po silnici, která střídavě stoupá a klesá podle okolní krajiny. Přijíždím do Vojkovic a po dohodě  s místním cyklistou, měním původní záměr  ( jet přes most nad řeku  a po státovce přes Damice do Stáže) tak, že zůstanu na pravém břehu řeky a dle cyklistova popisu se posunu  na Jakubov. Podél jakýchsi ruin, které zbyly po vojácích,když opustili zdejší krajinu se pouštím polní cestou vysoko nad řekou. Zprvu to vypadá, že  popis dle cyklisty sedí, ale pak se cesta stává bahnitým oraništěm a jsem rád, že občas tlačím travou, okrajem pole a vyhýbám se loužím a divokým skládkám.
Nedá se tu místním věřit i když maník říkal , že to tam má najeté. Ale na závěr přiznal, že za sucha, což není můj případ.Někde hluboko pod sebou slyším jedoucí vlak a údolí před mnou mi říká, že jedu správně.Po asi 3km se to lepší, cesta se rozšíří a padá dolů z kopce lesem a vyjíždím u železnice ve Stráži nad Ohří. Odtud už vedou cykloznačky po  silnici do Korunní. Tam dnes stojí oplocené sklady  a stáčírna minerální vody.
Silnice nevede podél řeky , ale střídavě se houpá a kvalita povrchu se mění na horší a horší se vzdalujícími se K.Vary.
Když se vysoukám výš je docela slušně vidět na hřeben Krušných hor s dominantou nejvyšší hory Klínovce 1244m. A zde je i pěkný výhled na zříceninu hradu Pernštejn na protějším kopci- to stojí za foto.
Hlad už se začíná hlásit, tak přišlápnu a těším se do Klášterce na nějakou dobrou krmi v místní občerstvovně.
Čím je k večeru, tím je lepší počasí a delší výhledy. Po vydatné obědovečeři je to už jen 8km po silnici. Zase nahoru nad řeku a pak padákem k přehradní hrázi kousek na ubytování do Kadaně. Do cesty se mi postaví najednou značka pro kola nasměrovaná přímo vzhůru do nebe.Zjišťuji drobný cyklistický šprým. Takže kolo na rameno a strmě pěkně někam mezi stromy mizející pěšinou a později po schodech vzhůru. No skutečně po několika desítkách metrech si oddechnu a jsem na silnici přímo  na předměstí Kadaně.
Toto město jsem měl zafixované jako cikánov a město paneláků.Je fakt, že se tak jevilo ze strany mého příjezdu.Paneláky ze 60. a 70. let jsou zde vyrovnány v duchu socialistické architektury minulého století. Ubytování jsem našel snadno.Jakýsi původní 10ti poschodový panelák. Asi bývalá ubytovna nebo byty z minulého režimu. Ale čisto slušné ceny i zacházení. A navíc pod okny 2 markety, kde člověk sežene i o víkendu co potřebuje. Teplá sprcha přijde k duhu a po dnešní štrece se celkem rychle odebírám do říše snů.
Je fakt, že 84km není moc , ale po ranním deštíku a odpoledním bloudění za Jakubovem to zas není zahozeníhodný výkon.
  Ráno je chladněji, ale jasno.Rychle provedu nezbytné úkony očistné potravní a ostatní vč. vrácení klíčů od pokoje.
A už se šinu mezi paneláky do historické části města, kde nevycházím z údivu. Rychle si musím poopravit dojem z Kadaně. Historické části se nedá nic vytknout. Velmi pěkné zrenovované náměstí s morovým sloupem uprostřed, svažující se směrem k tvrzi nad řekou. Po krátké prohlídce sjíždím k řece, kde se chystají hordy vodáků na svůj další den. Z mostu přes Ohři je také velmi pěkný fotogenický pohled na město.

Silnice mě vyžene opět nahoru, kde po levé ruce se nachází zbytky jakýchsi vyvřelých kamenů poházených po louce. Dostávám se na vrchol plochého kopce, kde se silnice láme a mírně se svažuje směrem k Žatci. Dokonale se vyčasilo, sic je chladněji, ale po včerejším dešti je nádherná viditelnost. Na jedné straně do dálky se táhnoucí hřebeny Krušných hor a na druhé, pak mírně zvlněná krajina směrem  k Plzni, plná krásných zalesněných údolí, tolik známých všem houbařům.
    Upouštím od původního záměru prohlédnout si Nechranickou přehradu a zůstávám na této silnici. Je to opět jeden ze zázraků české krajiny. Přede mnou je naprosto rovná silnice, čítající nějakých 12km do Žatce, která  nepatrně klesá, ale je na vrcholu plochého vyvýšení v krajině.
Vítr v zádech slunce nad hlavou výhledy na obě strany nikde ani auto pusto prázdno síla v nohách veselá mysl- co si ještě může cyklista přát.
Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa…Toto je část cesty , která se musí vychutnat.Žatec na sebe nenechá dlouho čekat a už sedím na náměstí na terase a jeden pivson a trocha jídla z vlastních zásob to jistí.
Tak to nakopnu a než mi po pivu ztuhnou nohy, raději to rozšlapu a uvolním svaly směrem na Postoloprty. Je znát, že se zde Ohře dostává do plošší krajiny a rozlévá se do šířky. Také krajina se stává čím dál tím víc industriální. V dálce povrchové doly okolo Mostu a před Žatcem zamřížované nebe vedením vysokého napětí.
Projíždím Postoloprty trochu více je to tu cikánov  a okreskou  podél Lenešického rybníku a bývalého velkozávodu Tesla Lenešice směřuji k hlavní silnici Louny - Teplice.
Tady je již větší provoz,ale přejíždím ji napříč a za ní začínají Dobroměřice. Po pravé straně se zvedá hradba Loun, kde k nebi ční krásný gotický kostel z doby slávy Jana Žižky z Trocnova a po levé straně už je vidět známé sopečné panoráma Českého Středohoří.
Blíží se poslední etapa cesty - přejezd přes hlavní hřeben Středohoří a spustit se do teplické kotliny. Silnice se zvedá a v postupných vlnách nabírám výšku.S přibývající výškou v nepřímé úměře klesá kvalita silnice.
Po chvíli stoupání jsem v Třebívlicích, kde zregeneruji své síly v místní palírně. Pak už mne čeká jen nahoru dolů nahoru dolů, kde silnice více méně připomíná tankodrom. Těch nahoru bylo více než těch dolů. Ze Štěpánova ještě kousek nahoru a pak delším sjezdem mezi výmoly jsem v Milešově. Odtud už to znám dokonale. Ani nebudu stavět ve známé občerstvovně cyklistů U mušketýra.Posunuji se přes nejnižší sedlo hřebene Středohoří do Černčic, kde mne po pravé straně vítá Milešovka. Tady u nově opravené budovy, dříve hospody u Boženky v Černicích mizí v mých útrobách poslední tatranka a pak už jen dlouhatánský sjezd do údolí . V Žalanech podjíždím nejfrekventovanější silnici v okolí E55 a spadám do Rtyně k říčce Bělé. Podél ní a pak podél jejího teplického přítoku Sviního potoka jsem na konci své cesty v  Teplicích. Dnes to hodilo  105km a do svého deníku si mohu napsat-STÁLO TO ZA TO.