Cyklotoulky po hraničních cestách Českého lesa a Šumavy

Už několik let mě pronásledovala myšlenka projet si to na kole sám jen tak nalehko a v pohodě podél hranic naší vlasti, jak to půjde. Pořád jsem o tom dumal, až to vykrystalizovalo, že nejlepší bude začít někde v Chebu a pustit se podél hranic Českým lesem (mimochodem tam jsem ještě nikdy nebyl) k Šumavě a co mě umožní počasí a síly. A jak to půjde.Tak jsem to tak v hlavě probíral a čučel na počasí. Až nějak začátkem září koukám a vidím předpověď, která se jeví jako velmi schopná pro cesty na kole. Několik serverů na netu se shoduje, že bude aspoň týden neměnné slunečno a teplo.Tak jsem sedl ke svému PC a během jednoho dne dal dohromady trasu, která se mi zamlouvala a lákala. Při současných možnostech to není žádný problém, vše co člověk potřebuje může najít na internetu. Obvolal a zajistil si ubytování vždy na jednu noc v postupových cílech s tím, že musím vždy do večera dorazit do místa se zajištěným ubytováním. No a druhý den ráno počasí jak vymalované a já už sedím v rychlíku Excelsior Teplice Cheb.Rychlík je téměř prázdný jen v Chomutově se přiřítí horda penzionovaných železničářů a živě diskutují. Až po chvíli jsem pochopil, že na trati jak mě vysvětlili se provádí zatěžkávací zkouška historické párové lokomotivy a oni  u toho musí být a vyfotit si to. No a skutečně u Klášterce malé pozdvižení a vysloužilí machři házejí po sobě odbornými drážními termíny a řítí se ven z vlaku fotit. Je to docela pěkná podívaná. Vše vypadá jak při natáčení akčního filmu. Ale my  jako pravidelná linka projedeme po své koleji a už se suneme údolím Ohře  směr západ.
Za chvíli dorážíme do Chebu a já vytahuji svůj přepravní stroj z bagážnovo vagona.Málem mi s ním vlak ujel na vlečku, průvodčí zaspal zapomněl na mne, že tam jako poslední cestující mám kolo.
 Poledne, sluníčko svítí a já si to začínám mašírovat přes Cheb na výpadovku směr Svatý Kříž. Ten směr mi připomene moje zimní výpady na lyžařské víkendy do Alp, které vždy směřovaly přes Svatý Kříž.Narážím na cykloznačení trasa č.36 a ta mě vyvede za Cheb a podél rybníků přes Lipovou na Horní a Dolní Lažany.Před sebou vidím vesnici Palič sice jen asi 2kiláky, ale oni tu musí mít také magnetický kopec. Ne  a ne do ní dojet. Takový kousek a funím. Je to trapné, to nemám formu nebo což Nohy jak z olova a rozbitou silnicí se sunu k vesnici, která vypadá, že stojí na rovině.Až když slézám z kola v paliči a podívám se zpět zjišžuji, že skutečně  to není rovina.
Pokračuji přes Dolní žandov do Vysoké a odtud jsou vidět v protisvahu za státní silnicí lázně Kynžvart.Docela idylická krajina s pěknými výhledy, jen kdyby ta silnice nebyla tak rozbitá.Pak pokračuji přes vesnici s příznačným názvem Tři Sekery do Broumova. Silnice se vyznačuje značnými houpáky, kterých je nepočítaně. Člověk by to rád rozjel , když vidí naproti kopec, ale bohužel ty výmoly  a díry to nedovolují to by odnesla minimálně přední vidlice nebo osma na kole.Broumov je první místo , kde se dá najíst . Za dnešní den první hospoda jinak všude buď zavřeno, nebo neochotní lidé, se kterými není domluva sehnat něco k jídlu. Naopak děti se mi zdají velmi slušné a uctivě zdraví projíždějícího šedovlasého cyklistu. No naštěstí z Broumova do Halže je to docela blízko, ale houpáky mě pronásledují stále. Zjišžuji, že je to charakteristická vlastnost Českého lesa. Za Broumovem je dlouhý stoupák v lese, ale po neobyčejně pěkné asfaltce.A do Halže to frčí z kopce.Tam dnes přespím.
Ubytování funguje jak jsem byl dopředu domluven telefonicky. Bylo mi to divné proč v takové díře mají ubytování s honosným názvem U PLANETY. Rychle jsem to pochopil při placení . Majitelem ubytovny , která se nachází v objektu autoopravny je pan Planeta. Ubytovna jest to sice původní lingusák, ale čistý a za ty peníze se výbavou srovná s 3hvězdovým hotelem.Mám 4lůžák jen pro sebe.
Kromě jednoho páru mladých lidí je zde prázdno. Je znát, že je po sezoně. Tak po nezbytné hygieně vyrážím po vesnici sehnat něco k snědku. Ale ouha to jsem narazil. Je tu jen jedna hospoda, která  nejenže nevaří, ale Planeta. Ubytovna jest to sice původní lingusák, ale čistý a za ty peníze se výbavou nemají ani nic k jídlu. To se v dnešní době už nevidí. Jen místní burani pijí pivo a čučí na přivandrovalce. Tak jsme kelnerku ukecal , až prověří zásoby. No našla posledního zavináče, se kterým se musím chca nechca spokojit. Tak jsem to zalil 2dusítkami a šel raději ještě v podvečer fotit. Slunce pěkně lízalo protější kopec a stádo krav, které se už u nás nevidí se popásalo za elektrickým ohradníkem. Ale i v té nejzapadlejší díře v Čechách potkáte podnikavé příslušníky vietnamské národnosti. Tak si u nich aspoň koupím lahváče na večer, který je lepší strávit u TV na ubytování než v zakouřené putyce s místními obhroublíky. I když nejsem televizní divák dávají francouzský film s Delonem a to je jiná káva než přiblblé americké seriály.
Ráno, abych dohnal jídelní deficit z minulého dne navštěvuji místní samoobsluhu, kde se dá zakoupit něco k snědku. Počasí je pěkné jen po ránu mlha a chladno, takže sjezd do Tachova mě proklep a rád se chvíli vyhřívám na sluníčku na tachovském náměstí. No a ten stoupák za Tachovem mě rozehřeje,  a nahoře už slunce příjemně hřeje.
Silnice je lepší krajina plošší cesta vede mezi poli. No a po desáté jsem v Rozvadově- Svatá Kateřina.Nevím co je na ní svatého, je tu jeden bordel vedle druhého a reklamy se předhánějí v nabídce sexuálních služeb. A tak nelením a místo zasunutí se posunuji dál k osadě zvané Diana. To je skutečně balzám na oči a duši. Pěkná cesta mezi lesy a poli vede přímočaře konce nevidíš, živáčka nepotkáš.Je to jeden z nejhezčích zážitků tohoto putování. Je to všechno takové učesané harmonické a je to požitek projíždět krajinou a vychutnávat si to . Ale po pár kilometrech je konec a vyjíždím na hlavní silnici v železné, kde se opakuje situace z Rozvadova. Sádroví trpaslíci, vietnamští obchodníci pokřikující němečtí zákazníci a všechen ten stánkový mumraj mě nutí rychle opustit toto místo.Nořím se do lesa a po klikatých silničkách pokračuji dál.Tady někde asi 3km za železnou jsem patrně blbě odbočil. Slunce je na vrcholu je skoro poledne a pěkně to žhne. Silnice se začíná zvedat a stoupá stoupá.Dlouhá táhlá otevřená platina mezi lesy, konec kopce v nedohlednu. Míjím sice dva lesní dělníky, ale jinak nikde ani živáčka. Vzduch se tetelí a po větru ani vidu ani slechu.Asi po necelé hodině jsem na vrcholu stoupání úplně vycuclej. Vody už mám jen pár hltů a hlad jako herec. Podle mapy se nedá poznat kde jsem a tak to tipnu a na křižovatce citem pokračuji rovně. Je to sice jak jsem později poznal správný směr, ale není to konec stoupání a musím do toho ještě šlápnout, než jsem na skutečném zlomu kopce. A pak jak to bývá ve špatném filmu co jsem vyšlapal, rychle ztrácím prudkým klesáním rozbitou lesní silnici. Už mám obavu kde vyjedu, ale trefil jsem to správně a jsem na křižovatce statní silnice a do vesnice Rybník je to co by kamenem dohodil.
 No a tady je to oáza klidu. Parádní hospůdka s příznačným názvem Zátiší téměř prázdná. Ochotný vrchní, ceny mírné jídlo dobré a pivo jako křen. Držková polévka s rohlíčkem to nemá chybu.No už to bylo potřeba jel jsem na hlad. Sonduji možnost ubytování protože krajina je okolo opravdu pěkná a poměrně opuštěná.Ceny jsou rozumné 130 až 180,-Kč za noc.Vrchní je hovorný , takže za chvíli znám místní poměry dokonale. Majitel hospody je tady přezdíván houbový magnát. Pročž Právě už 14dní rostou houby jak pominuté a hospodský to má celé pod palcem. Najímá místní lidi bez práce, kteří pro něj sbírají houby ve velkém a on z toho má byznys do sousedního Německa. Slušném kšeft a vynáší víc jak hospoda. A hospoda ta zeje prázdnotou a čeká, který potulný cyklista zastaví. I děti jsou tu slušné považují mne za německého turistu a zdraví uctivě Guten tag velký pták.
No nic je potřeba máknout je přede mnou do Domažlic ještě kus cesty. Takže po chvíli jsem na státní silnici u hraničního přechodu Lísková.Trochu tu frčí auta , ale není to zrovna hlavní hraniční přechod. Silnice je skoro rovná, avšak dlouhý tahavý kopec , který končí pomníkem NA VÝHLEDECH mě pěkně prověří. Stojí zde pomník J.Š.Baara, na který se skládalo mnoho měst a ost. institucí   z celé tehdejší první republiky.Kopec se tady láme a je odtud pěkný „VÝHLED" na Klenčí Trhanov a Domažlice.Prudkými serpentinami jsem za pár minut v Trhařově a zjišťuji, dle pamětní desky , že se zde narodil MUDr. Thomayer  slavný český lékař a profesor Karlovy university.
Odtud už je to celkem po rovině, takže na kraji Domažlic jsem v 17h. Trochu sice bloudím, než najdu ubytování u plaveckého bazénu na Palackého ulici.Dámy mne už očekávají jak bylo telefonický domluveno a nemá to chybu. Opět vlastní pokoj pro čtyři. No a večerní gábl se s minulým dnem také nedá srovnat. No Domažlice se nezapřou, sice trochu německých turistů, ale v mezích. I večer je příjemné teplo a noční iluminace náměstí stojí za fotku.Ale raději rychle spát , neb zítra mě čeká zajímavá etapa s pěkným převýšením.
            Ráno je sice trochu chladno, ale za chvíli sluníčko začne hřád do zad a situace je jako přes kopírák z předchozího den  co se týče ranní krajiny. Zahřívací kopec a už je to na kražasy.V Tlumačově mají pěknou náves kostelem a sochou legionáře, která stojí za foto. Opět míjím další z nových hraničních přechodů Všeruby, kde stojí za zmínku pomník Boženě Němcové u hlavní silnice, ke stému výročí jejího pobytu zde.
Pak už kopíruji blízkou státní hranici a v 11hodin jsem v Nýrsku.Lehký nákup v místním Sparu auž to frčí podél potoka a za město . Před sebou vidím přehradní hráz vodní nádrže Nýrsko.Z cyklostezky se stává strmá cesta kde i nesení kola dělá nemálé problémy a hodnotím to stupnicí CH až I+, dle horolezecké klasifikace. Ale není toho tolik a za chvíli s funěním vytlačím kolo k patníku u silnice.Dál už je to pohoda a podél přehradního jezera potkávám skupiny cykloturistů, po obou stranách nádherné voňavé lesy prosluněné stráně no idylka. V Hamerském Dvoře se napojuji na silnici , která vede přes Hamry na Špičácké sedlo 975m n m.Je to ještě asi 10km,ale pořád, pořád (no kurva až čtenář promine) do svinského kopce. Ještě klika, že údolí se zůžuje a silnice vede většinou v lese pod stromy, kde je milosrdný stín. Podél silnice roste poměrně dost hub, ale nemám sílu zastavit, protože bych se už nevybičoval nasednout. tak raději sklopím hlavu a šlapu a šlapu a za poslední vracečkou se objevuje na obzoru vytoužené sedlo.Cyklistů je to pár, kteří přijeli z druhé strany, ze Železné Rudy.
Po zaslouženém odpočinku mrknu na mapu a měním trasu. Nechce se mi ztrácet výšku a trmácet se prudkým sjezdem mezi množstvím aut do železné Rudy a zde zase po hlavní silnici za doprovodu výfukových plynů znovu do kopce k prášilské odbočce.
Tak raději volím lesní silnici na nedaleké Hofmanky, která je ale opět pěkně nahoru. A to už mi nezbývá nic jiného když nechci tlačit dát tam všechno co na kole mám co se týče převodů-takže na blbečka a s funěním závěrečné metry ke zlomu kopce nad Hofmankami. No je to za mnou a stálo to za to.Odtud je to na Gerlovu Huž asi 3km lesem širokou vozovou lesní cestou stále z kopce.No a už jsem na státní silnici, kde frčí jedno auto za druhým. Přeběhnu na odbočku na Skelnou-Prášily a mám před sebou asi posledních 15km do cíle dnešní etapy. Čas mám dobrý tak si na sluníčku dopřávám pohodový oddech. Mám sebou od rána jedno plechovkové Velkopopovické, tak ho vychladím v potoce a to je balada.Vláčel jsem ho sebou celý den do kopce a pokušení ho vypít na Špicáckém sedle jsem odolal. A dobře jsem udělal- tady je to to pravé ořechové.Slunce nezvětří teploučko zpívající ptáci nikde nikdo a přede mnou už žádné drsné stoupáky.Těch zbylých 15km jsem ani necítil a nebýt poslední asi 2km na silnici kočičí hlavy , pozůstatek socialismu, tak to byla parádní jízda.
Ubytovnu U Jakuba nelze přehlédnout je na návsi. Správcová paní Pezlová sice vypadá jako pan Pezl,jak by řekl Luboš babochlap, ale ubytování za 200Kč bez dokladu v samostatném pokoji také není k zahození. Tady je znát, že se člověk dostává do centra Šumavy a ceny služeb poskočili směrem nahoru. No co naplat dnešní etapa byla výživná tak si vyžaduje také pořádnou  večeři s dostatkem chmelových tekutin. Tady už je znát příchod podzimu, k večeru se dosti ochlazuje a tak jdu na kutě.
            Myslel jsem , že ráno vyjedu dřív, ale je ranní mlha a chladno a slunce nad touto clonou lze jen kdesi nahoře tušit. Po pěti kilometrech se to začíná trhat a sluneční paprsky prohřívají nejen mne, ale osvětlují i šumavské hřebeny, které jsou ze silnice na Srní pěkně viditelné. Ze Srní je to pěkný padák do údolí Vydry a za chvíli jsem na Antýglu. Už jsem tu nebyl mnoho let. Ceny skočili nahoru služby díky velkému množství turistů a atraktivitě místa mírně povadly.Zákon nabídky a poptávky zde platí naplno.Vzpomínám na můj první vandr v roce 1963 s Pavlem a Zdenkem, jak jsme tudy táhli krajinou, tenkrát téměř pustou. Pryč s nostalgií a vzhůru do sedla  čeká mě Modrava. Je to trochu do kopce, ale v mezích . Tam je turistů ještě více, den je jak vymalovaný , tak se není co divit.Času mám dost a tak si můžu v klidu prohlédnout místa kde v šedesátých letech byla železná opona a za potokem nebylo možno ani o krok dál. Zaplaž pánbůh , že jsou ty časy(navěčnéčasy)nenávratně pryč.
 Z Modravy je to sice na Filipovu Huž do kopce, ale pak už to padá na Kvildu a do Borových Lad pěkně dolů.
Fotím parádní mraky za Filipovou Hutí a ve Kvilně klábosím s prodavačkou v samošce. Dozvídám se jak je to zde s pracovními příležitostmi na draka. Turisté málo kupují a ona stojí 12 hodin za pultem v sobotu a někdy i v neděli za pár tisíc hrubého.Pěknej očistec. Raději na to nemyslet. Šlápnu do toho a jsem v Ladech. Odtud je to asi 3km na dnešní ubytování v Novém světě. Exklusivní ubytovna patrně po nějakém státním podniku, perfektně zrekonstruovaná a celá prázdná. Až k večeru přijela nějaká parta na kola na víkend. Podvečer je pěkný vlahý , tak mi to nedá a jedu se ještě projet na hřeben, který dělí toto údolí Vltavy od Vimperka. Skoro na vrcholu stoupání vylézá z lesa starší německý houbař- turista celý poplašený, který mi sděluje, že se asi ztratil a neví kde je a neví ani, kde nechal auto. No to je gol. Má kliku, že mu jakž takž rozumím a nejen to, ale že během pomalé jízdy do kopce jsem si povšiml na boční pěšině stojící německé auto.Když mu jej popíšu kývá, že to je jeho a blahořečí osudu, že na mne natrefil. Protože teď k večeru už široko daleko nebylo ani živáčka.Tak to na kopci otočím a frčím mezi výmoly zpět něž bude tma.
Ráno vracím klíč správci a teprve, když mi blahopřeje k zítřejším narozeninám uvědomuji si , že je 10. září.Je to slušný člověk. Toho bych se zde nenadál, že si všimne mých nacionálí.  Uff 58let, ale zatím mi to šlape- tak do sedel.
Počasí už není tak výstavní jako v minulých dnech a citelně se ochladilo.Údolí je zde uzavřené tak je v něm chladno a několik kempů a tábořišť, které míjím cestou do Horní Vltavice a Lenory zeje prázdnotou. Nad Soumarským mostem si to střihnu do kopce na České Žleby a tam mě chytí první přeprška.Zatím slabá. Trochu pojím, ale zima je taková, že raději razím dál. A sjezd do Stožce mě dobře proklepne,že jsem dole jak rampouch.
Odtud začíná excelentní cyklostezka podél Vltavy, která snese srovnání s nejlepšími evropskými cestami.V údolí je již tepleji . Je to téměř rovina se špičkovým asfaltovým povrchem. Potkávám několik inlainistů. Údolí se postupně rozšiřuje a otvírá . Vltava se zde začíná rozlévat a přechází do lipenského jezera Přes Novou Pec a Horní Planou nyní už plochou krajinou podél lipenské nádrže dorazím do Černé v Pošumaví. Kempů je tu mnoho ale všude vymeteno uzavřeno a po sezoně. I ten kde dnes spím je prázdný.Ceny jsou tu o dost vyšší než v minulých dnes a krajina ztrácí na půvabu. Protože se k večeru ochlazuje poprchává, působí to na mne depresivním dojmem, tak brzo zalézám.
Je ráno a já vyhodnocuji situaci, že v nejlepším je třeba přestat. Počasí se nejeví nějak nadějně předpověď je špatná. Tak než bych si pokazil dojem z předchozích pěkných dnů rozhoduji se to zabalit a jet do Krumlova na vlak.Silnice je velmi dobrá provoz slabý. Posledních 15km jedu průměrnou rychlostí 30km-hod. No jak by řekl přítel Luboš Je to čouďák. Mám kliku vlak jede jen co stačím koupit lístek a naložit kolo. Přes Budějice a Prahu domů, A dobře jsem udělal. Během jízdy vlakem přeběhlo několik vydatných dešťů ,které by mne na kole řádně prověřily. Níže poslední pohled na Krumlov-náš český klenot.